Den 1. – Ho Či Minovo město, aneb Saigon všude kam se podíváš
Na letišti všechno vyřešené, krosny na zádech a vyrážíme k taxíku, který na nás čeká venku. Díky mojí kamarádce, která pracuje v cestovní kanceláři jsme měli objednaný hotel ve Čtvrti 1, vietnamsky to je Quận 1. V této čtvrti je hodně hotelů a celkově spoustu míst na přespání. Můžete si vybrat pokoje pro 2 v hotelu anebo sdílené pokoje až pro 8 lidí a za noc a postel zaplatíte cca 5 dolarů. Vietnamci této čtvrti říkají „Phố tây balo“, volně se překládá jako ulice pro západní batůžkáře. V Saigonu najdeme „batůžkářskou ulici“ na Phạm Ngũ Lão a Bùi Viện. Dá se říct, že v každém velkém městě se najde „Phố tây balo“, kde je hodně turistů, člověk se tu domluví anglicky a taky tu získá hodně užitečných rad na další cesty. Je to výhodné jak pro turisty, tak i pro místní, neboť ti si na těchto ulicích udělají velký business. Je tu hodně cestovních kanceláří nabízejících jednodenní či vícedenní výlety po okolí, pronájmy skútrů, prádelny a taky spoustu barů v evropském stylu. Pokud si budete chtít dát oddych od vietnamské kuchyně, můžete zajít do KFC, McDonalds, Burger King nebo si dát kávu ve Starbucks. Je to taky nouzové místo k připojení k Wi-Fi, ale nejdřív si musíte něco koupit, abyste dostali jejich jednorázový kód.
Dorazili jsme na hotel, shodili ze zad krosny a vlítli po dlouhém letu do osvěžující sprchy. Víte kde najdete nejvíce Vietnamců na jednom místě? No přece na tržnici! A tak jsme vyrazili směrem k nejznámější tržnici v Saigonu, na tržnici Bến Thành.
Tady začíná adrenalin a nabourávání se do českých zvyklostí a pravidel. Myslím tím přecházení silnic. Znáte to, silnici přejdu tam, kde je zebra a svítí mi zelená. V Saigonu jsou taky zebry, ale nepřechází se jenom tam a ne vždycky se čeká na zelenou. Přecházíme jednu silnici za druhou a Míša s Honzou dostali jen pár zásadních rad pro přežití. Jděte rovně, pomalu a nedělejte prudké pohyby dozadu nebo dopředu. Zní to šíleně, když kolem Vás sviští skútry, skoro všechny troubí a Vy máte jít dopředu. Ve většině případů se nic nestane, neboť se tam jezdí cca 30 km za hodinu.
První jídlo „Bún cua“, jedná se o krabí polévku a taky různé fresh nápoje z ovoce. Jo a málem bych zapomněl, první nákup našich přátel byl mladý čerstvý kokos za 15 tisíc Dongů (15 Kč).
Během dne jsme se motali různě po městě a ukazovali si různé ulice a ochutnávali další dobroty, trochu odpočinek, ale večer začala zábava! Večer jsme se sešli s mým kamarádem Nghĩa, kterého znám od dětství. Nghĩa je vyučený pilot a snad v budoucnu mě někam sveze ve „svém“ Boeingu. Můj kamarád Nghĩa si pozval další své přátele a „Nhậu“ mohlo začít. Co, že to je to „Nhậu“? Jedná se takovou vietnamskou párty, kde se hodně jí, pije, mluví nahlas a neustále se přiťukává a doslova řve „một, hai, ba, zôôôô!! To „một, hai, ba, zôôôô je něco jako „na zdraví“. Sami se napít prakticky nemůžete, protože každý lok je doprovázen přiťuknutím a pokud někdo dopíjí svůj drink, musí automaticky dopít všichni, protože se objednává současně. Honza s Míšou si ten večer vyzkoušeli maso z kravského vemena, kachní jazyky a další takové dobroty. Naši vietnamští kamarádi si naopak dali moravskou slivovici a vychlazenou Plzeň. Zábava to byla veliká až do chvíle, kdy jsem se musel rozloučit se svým kamarádem Nghĩa, protože jsme se viděli jednou za dlouhou dobu.
Den 2. a den 3. Delta Mekong
Kolem sedmé jsme se probrali ze včerejšího Nhậu, balíme si věci a domlouváme si úschovu zavazadel v hotelu, neboť nás čeká cesta na lodích po deltě Mekongu. Vyrážíme na ulici a hledáme snídani, nechceme polévku, ale pravou vietnamskou bagetu „bánh mì“. Po snídani se vracíme na hotel a čekáme v lobby, kde nás pak vyzvedává průvodce z cestovky. Velkou výhodou vietnamských cestovek je ta, že nemusíme hledat cestovku a místo nástupu, ale je to naopak. Průvodce jde po hotelech a vyzvedává si svoje účastníky zájezdu a dovede je až k cestovce.
Mekong je řeka pramenící v Číně a protéká Laosem, Kambodžou, Vietnamem a následně vtéká do Jihočínského moře. Nastoupili jsme do autobusu a jedeme do města Mỹ Tho, kde na nás čeká loď. Proplouvali jsme různými ostrůvky, kde jsme viděli jak se vyrábí místní specialita „kẹo dừa“ kokosové karamelky, chov včel s degustaci medového čaje, ochutnali jsme exotické ovoce. Dung se stihl pomazlit se škrtičem a poslechli jsme si i folklorní zpěv s názvem „Đờn ca tài tử“. Den skoro končí a my jeli do města Cần Thơ, kde jsme byli ubytovaní.
Třetí den ráno jsme pokračovali po deltě Mekongu a jeli na plovoucí trh (floating market). Jedná se o takový „velkoobchod“ se zeleninou a ovocem, ale nechybí tu drobní podnikatelé ve svých lodičkách s nabídkou různých nudlí, nápojů a čerstvého ovoce. Všechno to probíhá tak, že se k naší lodi přiblížili lodě jiných trhovců, zahákli se vedle nás a začali prodávat a smlouvat. Na této řece jsou i další lodě, které slouží rodinám jako střecha nad hlavou. Viděl jsem pověšené prádlo na kousku provazu, televizi, mini kuchyni s ložnicí a to všechno se vešlo na cca 8 metrech čtverečních.
Napsat komentář