Saigon aneb moje první dny ve Vietnamu po 13 letech
Upřímně řečeno, první den po příletu byl dost náročný pro nás všechny. V letadle jsem se moc dobře nevyspali a navíc jsme si museli zvykat na časový posun (byli jsme o 5 hodin napřed od evropského času). Ale divila jsem se, že mi vietnamské dusno a horko nevadilo :-D.
Po příletu jsme jeli Uberem do hotelu Ipeace, který ležel přímo na „ulici pro baťůžkáře“ – vietnamsky Phố tây balo. Dá se říci, že jsme byli ubytovaní na jedné z nejrušnějších ulic Saigonu. Kolem téhle ulice můžete najít spousta zajímavých způsobů ubytování, třeba s bazénem v příjemném hotelu Beautiful Saigon Boutique Hotel. Jelikož jsme přijeli kolem 18h, po zbytek večera jsme jen odpočívali.
Další den jsme zkoumali město. Naší první stanicí byla Chợ Bến Thành, jedna z prvních tržnic v Saigonu. Hodně Vietnamců zde nabízelo své zboží. Vypadalo lákavě, ale byl to zatím náš první den a nechtěli jsme hned utrácet kapesné. Potom jsme šli do jiné, menší tržnice jménem Saigon Square. Většina zde prodávaných věcí jsou fake, ale sem tam se mohou najít i pravé originální kousky. Chce to hlavně dobře hledat. Vietnam je přece velký exportér oblečení a nějakým záhadným způsobem se zboží dostává ven z továrny. Prostě Asie. Já si ani tady nic nekoupila, jen šálu, kterou jsem stejně později ztratila :-D.
Poté jsme navštívili nejvyšší budovu Saigonu a druhou nejvyšší budovu celého Vietnamu, Bitexco Financial Tower (68 pater). Vtipné je, že když chcete jít na prohlídku do nejvyššího patra, musíte platit 200 Kč. Nám se moc nechtělo platit takovou částku, tak jsme šli do kavárny, která leží v 50. patře a tam jsme si objednali kafe za 150 Kč. Zde jsme si nejen užili výhled na celé město, ale ještě k tomu dostali nápoj. Jak se tam dostat? Koukněte na tohle video.
Následovala procházka po náměstí na ulici Nguyễn Huệ. Jelikož v jižním Vietnamu je hodně křesťanů, navštívili jsme i kostel Nhà Thờ Đức Bà což je taková vietnamská katedrála Notre Dame. A na závěr jsme taky nesměli vynechat vietnamskou saigonskou poštu, Saigon post office. Tato budova byla postavena v době francouzské kolonizace. Naši kamarádi se zde rozhodli, že pošlou svým známým pěkné pohlednice. Snad ty dopisy dostali už před naším příletem do ČR.
Navečer jsme šli s Longovým kámošem do restaurace, kde jsme se dobře najedli, a poté se přesunuli do sports baru. Veškeré detaily si asi necháme pro sebe, jen vám můžeme říct, že další den jsme na tom já se Šárkou nebyly moc dobře :-D.
Další ráno jsme si vybrali jednodenní výlet na Mekong Delta Tour. Busem jsme jeli k vesničce Cái Bè. Docela nás mrzelo, že to už není jako dříve. Moc lodí tam nebylo. Navštívili jsme výrobnu cốm (burizony) a kokosové karamelky, které byly místní specialitou. Pak pro nás připravili vystoupení s ochutnávkou exotického ovoce. Pro mě jako Vietnamce to bylo strašné klišé, ale když to uvidíte poprvé, bude to pro vás zajímavé. Pak jsme jeli na loďce po kanálku, kde na obou stranách byly rákosy. A to bylo zhruba vše co se dalo vidět za 1 den.
Longiho poznámka: Kdybychom si vybrali dvoudenní výlet, tak bychom se dostali k místům, kde je více lodí a více to tam žije. Můžete navštívit zahradu, která je plná exotického ovoce a můžete si utrhnout jaké ovoce chcete a sníst si ho na místě. Nebo jít chytat polní kraby nebo úhoře.
Poté jsme se vrátili do Saigonu a po zbytek dne jsme se jen snažili vystřízlivět z předešlého večera. Další den nás čekal odlet na ostrov Côn Đảo.
Côn Đảo – ostrov, na který nikdy nezapomeneme
Na tento výlet jsme se snažili vybrat místa, kde není příliš mnoho turistů. Mezi ně patří Côn Đảo.
Původní plán byl odletět v 10:00, letadlo mělo ale hodinu zpoždění, a tak jsme se dostali na ostrov později, než jsme chtěli. Musím ale říct, že výhled na ostrov z letadla byl překrásný.
Za 30 min jízdy taxíkem jsme se dostali do centra Côn Đảo, kde jsme byli i ubytovaní v hotelu Hoàng Gia Hotel Côn Đảo, kde nabízejí i možnost půjčení skútrů . Ve středu ostrova je ale kolem oběda úplně prázdno. Všichni jsme měli hlad a bylo opravdu těžké najít si místo na oběd, protože skoro všude bylo zavřeno. Potom jsme našli jednu restauraci, která nabízela jen kozí maso s rýží. Tak jsme si to objednali. Vtipné bylo, že když si Dan objednal limonádu, tak přinesli sklenici s ledem, citronem, tonikem a cukrem zvlášť. Tak a namíchej si to sám 😀
Longiho poznámka: Cena na ostrově je v poměru s Vietnamem vyšší, jelikož se zboží musí dovážet z pevniny. Super je to, že když tam jen tak necháte motorku, tak ji vám nikdo neukradne. Nemá přece z ostrova kam odjet 😀
Po obědě jsme se vraceli k hotelu, abychom si pronajali skútr. Začal náš první den se skútrem. Jak si pronajmout skútr ZDE. Dan se to rychle naučil a já to chtěla taky zkusit, ale jelikož nemám ani v Česku řidičák, tak jsem to nechtěla riskovat. V hotelu nám doporučili, abychom jeli na pláž Ông Dũng, že je tam krásný západ slunce. Měli pravdu. Bylo to překrásné a člověk jako já si to mohl dopřát na houpačce u pláže. Jediná nevýhoda té pláže byla ta, že je to kamínková pláž, dost nepříjemná na chození. Předtím, než jsme se tam dostali, jsme museli jít pro povolení na úřad. Na pláži jsme to předali hlídači, který nás upozorňoval hlavně na opice, které byly všude na stromech. Prý, že hodně kradou, abychom si dávali pozor na svoje věci.
Ještě před stmíváním jsme se vraceli do hotelu a šli na večeři. Děcka poprvé ochutnali mušle, šneky v citrónové trávě a místní specialitu jménem vú nàng (v překladu ženská prsa). Je to jeden z druhů mušlí, který se tam prodává. Naši kamarádi poprvé viděli i vietnamské karaoke na ulici. Pánové tam zpívali opravdu dobře a pozvali i naše kamarády, aby se k nim přidali. Bohužel zde ve 22h už musí být klid, takže naše děcka neměly možnost zazpívat nic českého. 
Jízda skútrem nás tolik bavila, že jsme se rozhodli další den projet ostrov. Vše bylo překrásné, dostali jsme se k Mũi Cá Mập (lidový název: „Žraločí“ mys ostrova), a pak jeli dál až k přístavu. Na závěr jsme si odpočinuli na další pláži na jiho východním pobřeží ostrova. Pozor, není tam žádný strom, ani stín. Tak nedoporučujeme se tam koupat v čase, kdy tam dopadává nejsilnější slunce. Byla písečná a moc krásná! Jen bylo vtipné sledovat jiné Vietnamky, jak tam jsou na půl hodiny jen na focení selfie fotek :-D.
Poslední půlden v Côn Đảo jsme chtěli jít i trochu za historií. Ostrov byl kdysi „koncentračním táborem“ pro Vietnamce, postavený Francouzi a Američany. Byl zde uvězněný i Ho Chi Minh. Navštívili jsme Muzeum Côn Đảo a jejich tábory. A abychom potom nebyli příliš smutní, vyrazili jsme na další pláž blízko letiště jménem Bến Đầm Trầu. Je to asi nejhezčí písečná pláž na ostrově, ležící na severozápadní straně ostrova. Zde jsme byli sice krátce, ale stálo to za to. Jenom vás musíme upozornit, že pěšky to trvá cca 15 – 20 min z letiště, a lepší volbou je tam zajet taxíkem.
Takový byl náš oblíbený Côn Đảo – relaxační a plný krásných pláží (skoro jako ve snu).
Longiho poznámka: Na Con Dao jsou místa, kde želvy v letních měsících vylézají z moře a na pláži kladou svá vejce. Když poprosíte některého rybáře, může vás tam vzít lodí za poplatek.
Mũi Né, Buôn Ma Thuột – Vstávačka ve 4 ráno není sranda
Ze Saigonu jsme jeli v 7:30 busem do Mũi Né. Nečekali jsme, že to bude spací bus, ale zážitek to byl zajímavý. Cesta trvala 5 hodin, takže jsme mohli ještě dospat. Já ale nějak nemohla usnout, byla jsem pořád taková nadšená z celého Vietnamu. Sledovala jsem vesnice, přes které jsme jeli. Obdivovala jsem přírodu. Hlavně to, že všude jsou banánovníky a všude prodávájí dragonfruit :-D.
Jakmile jsme dorazili k hotelu Muine Sports Hotel, kde mají i bazén :). Bohužel nemají přístup rovnou z hotelu na pláž, na to je suprový komplex Seahorse Resort & Spa.
Dali jsme si oběd a zase jsme si pronajali skútry. Tentokrát jsme jeli k písečným dunám. V Mũi Né jsou 2 druhy písečných dun – červené a bílé. My jsme se rozhodli pro bílé, protože jsme chtěli jet na čtyřkolkách. Musím říct, že to byl pro mě nejlepší zážitek celého výletu! Takový adrenalin jsem už dlouho nezažila! Zezačátku jsme nechali Dana a Longa, aby si to zkusili. Já se Šárkou jsme raději jen seděly za nimi. Nebojte se, hlídali nás mladí zkušení borci. Ti nám pak nabídli, abychom si jen sedli za ně, že to tam celé projedou. Lidi, jestli nemáte odvahu, tak to nedělejte :-D. Oni jezdí po písečných dunách jako blázni :-D! Po jízdě na čtyřkolkách jsme už jen blbli.
Longiho poznámka: Když nebudete chtít čtyřkolky, můžete si vyzkoušet bobování na igelitu 🙂
Další den jsme chtěli mít s Longim dobré záběry z fishing village. Bylo nám řečeno, že jestli se chceme dívat, jak lidi rybaří, tak nejlépe kolem 4 hodiny ráno. A ano, zvládli jsme to. Dostali jsme se tam kolem 5 hodiny ráno. Zatím jsme neviděli žádné rybáře, ale ten zápach z ryb už byl cítit na míle daleko. Celé pobřeží bylo plné lidí, kteří obchodovali s mořskými plody. Dá se říci, že každé ráno tam mají rybářskou tržnici, odkud zároveň exportují mořské živočichy po celé zemi. Highlight rána byl pro mě i východ slunce. Takové výhledy na moře a slunce v Česku jen tak neuvidím.
Dopoledne jsme šli k Fairy Stream, červenému potůčku. Zde jsem viděla na vlastní oči jeho červené písky. Zezačátku to bylo krásné, ale když jsme pořád jen chodili, byla jsem z toho už unavená. Dokud jsme se konečně nedostali k vodopádům. Byla to taková dobrá procházka po ránu. Na zbytek dne jsme šli k hotelu do bazénu odpočívat.
Večer jsme jeli spacím busem do Buôn Ma Thuột. Cesta měla trvat 10 hodin. Jelikož jsme jeli lokálním autobusem, musel často zastavovat, aby nabral co nejvíc lidí. Docela to rušilo. Hlavně, když jsme chtěli spát.
Longiho poznámka: Lokální spací busy zastavují v každé dědině a stále nabírají lidi. Lidi pak leželi i v uličce, tak že masakr. Lepší spoj do Buôn Ma Thuột je jet z Saigonu.
Když jsme dorazili, vyzvedla nás Rita. Byla fakt úžasná, nechala nás dospat v hostelu. Potom začal náš výlet k místním kmenům.
Rita nás vedla nejdřív na místo, kde sídlí kmeny Êdê. Je to malá vesnička, kde byla dochována jejich tradiční architektura. Chatrče na kůlech. Rychle jsme to prošli. Poté nám ukázala stylovou kavárnu, kde si Long a Šárka objednali pravou vietnamskou ledovou kávu. Jelikož kávu nepiju, dala jsem si horkou čokoládu, která je podávána jako cappuccino. Rita nás pak odvezla ke kávovým a kaučukovým plantážím. Buôn Ma Thuột zbohatla exportem kávy do celého světa. Další rostlinou, které přispívá do ekonomiky celé provincie je liána s názvem pepřovník. Pepř z Buôn Ma Thuột je velice uznávaný ve Vietnamu.
Potom jsme jeli hodinu do vesničky Lien Son, kde jsme byli ubytovaní. Cestou jsme se zastavili u zadku slona. Nebojte se, není to přímo zadek slona. Je to jen obrovský kámen, který má takový tvar. Když jsme na něj vystoupili, bylo to překrásné. Všude kolem sebe tam můžete obdivovat vietnamskou přírodu.
Odpoledne jsme se už dostali k Homestay. Bydlet hned vedle druhého největšího sladkovodního jezera ve Vietnamu, Ho Lak, bylo super. Sledovali jsme ten klidný život lidí a vše bylo tak nevinné. Další zajímavý program byla projížďka na slonovi. Jelikož jsem viděla video, ve kterém nám ukazovali chování lidí vůči slonovi, tak jsem i zde musela zkoumat, jakým způsobem jsou sloni vychování. Řekli nám, že po takových projížďkách je pouští zpátky do přírody, kde mají volnost. Trochu mě to uklidnilo, tak jsem na slona vylezla. Bylo to fakt zajímavé! Po celé akci jsme se rozhodli projet celou vesničku na kole. Vidět životy místních lidí je nepopsatelné. Vstávají každý den v 5 ráno a chodí spát už (nejpozději) v 8 hodin večer. Jejich životy jsou jednoduché, znají jen práci a rodinu – takový klidný život!
Večer jsme měli možnost připojit se ke skupině, kde místní hráli svůj folklor. Tancovali jsme spolu a pili jsme s nimi místní kořalku. Ve Vietnamu se tomu říká rượu cần, což je rýžové víno v baňce a pilo se z dlouhého brčka. Super zážitek.
Další den jsme vstávali brzy a jeli hned do centra a odtud nás odvezlo soukromé auto až do další destinace – Quy Nhơn.
