Den 1. – Ho Či Minovo město, aneb Saigon všude kam se podíváš
Na letišti všechno vyřešené, krosny na zádech a vyrážíme k taxíku, který na nás čeká venku. Díky mojí kamarádce, která pracuje v cestovní kanceláři jsme měli objednaný hotel ve Čtvrti 1, vietnamsky to je Quận 1. V této čtvrti je hodně hotelů a celkově spoustu míst na přespání. Můžete si vybrat pokoje pro 2 v hotelu anebo sdílené pokoje až pro 8 lidí a za noc a postel zaplatíte cca 5 dolarů. Vietnamci této čtvrti říkají „Phố tây balo“, volně se překládá jako ulice pro západní batůžkáře. V Saigonu najdeme „batůžkářskou ulici“ na Phạm Ngũ Lão a Bùi Viện. Dá se říct, že v každém velkém městě se najde „Phố tây balo“, kde je hodně turistů, člověk se tu domluví anglicky a taky tu získá hodně užitečných rad na další cesty. Je to výhodné jak pro turisty, tak i pro místní, neboť ti si na těchto ulicích udělají velký business. Je tu hodně cestovních kanceláří nabízejících jednodenní či vícedenní výlety po okolí, pronájmy skútrů, prádelny a taky spoustu barů v evropském stylu. Pokud si budete chtít dát oddych od vietnamské kuchyně, můžete zajít do KFC, McDonalds, Burger King nebo si dát kávu ve Starbucks. Je to taky nouzové místo k připojení k Wi-Fi, ale nejdřív si musíte něco koupit, abyste dostali jejich jednorázový kód.
Dorazili jsme na hotel, shodili ze zad krosny a vlítli po dlouhém letu do osvěžující sprchy. Víte kde najdete nejvíce Vietnamců na jednom místě? No přece na tržnici! A tak jsme vyrazili směrem k nejznámější tržnici v Saigonu, na tržnici Bến Thành.
Tady začíná adrenalin a nabourávání se do českých zvyklostí a pravidel. Myslím tím přecházení silnic. Znáte to, silnici přejdu tam, kde je zebra a svítí mi zelená. V Saigonu jsou taky zebry, ale nepřechází se jenom tam a ne vždycky se čeká na zelenou. Přecházíme jednu silnici za druhou a Míša s Honzou dostali jen pár zásadních rad pro přežití. Jděte rovně, pomalu a nedělejte prudké pohyby dozadu nebo dopředu. Zní to šíleně, když kolem Vás sviští skútry, skoro všechny troubí a Vy máte jít dopředu. Ve většině případů se nic nestane, neboť se tam jezdí cca 30 km za hodinu.
První jídlo „Bún cua“, jedná se o krabí polévku a taky různé fresh nápoje z ovoce. Jo a málem bych zapomněl, první nákup našich přátel byl mladý čerstvý kokos za 15 tisíc Dongů (15 Kč).
Den 2. a den 3. Delta Mekong
Kolem sedmé jsme se probrali ze včerejšího Nhậu, balíme si věci a domlouváme si úschovu zavazadel v hotelu, neboť nás čeká cesta na lodích po deltě Mekongu. Vyrážíme na ulici a hledáme snídani, nechceme polévku, ale pravou vietnamskou bagetu „bánh mì“. Po snídani se vracíme na hotel a čekáme v lobby, kde nás pak vyzvedává průvodce z cestovky. Velkou výhodou vietnamských cestovek je ta, že nemusíme hledat cestovku a místo nástupu, ale je to naopak. Průvodce jde po hotelech a vyzvedává si svoje účastníky zájezdu a dovede je až k cestovce.
Mekong je řeka pramenící v Číně a protéká Laosem, Kambodžou, Vietnamem a následně vtéká do Jihočínského moře. Nastoupili jsme do autobusu a jedeme do města Mỹ Tho, kde na nás čeká loď. Proplouvali jsme různými ostrůvky, kde jsme viděli jak se vyrábí místní specialita „kẹo dừa“ kokosové karamelky, chov včel s degustaci medového čaje, ochutnali jsme exotické ovoce. Dung se stihl pomazlit se škrtičem a poslechli jsme si i folklorní zpěv s názvem „Đờn ca tài tử“. Den skoro končí a my jeli do města Cần Thơ, kde jsme byli ubytovaní.
Třetí den ráno jsme pokračovali po deltě Mekongu a jeli na plovoucí trh (floating market). Jedná se o takový „velkoobchod“ se zeleninou a ovocem, ale nechybí tu drobní podnikatelé ve svých lodičkách s nabídkou různých nudlí, nápojů a čerstvého ovoce. Všechno to probíhá tak, že se k naší lodi přiblížili lodě jiných trhovců, zahákli se vedle nás a začali prodávat a smlouvat. Na této řece jsou i další lodě, které slouží rodinám jako střecha nad hlavou. Viděl jsem pověšené prádlo na kousku provazu, televizi, mini kuchyni s ložnicí a to všechno se vešlo na cca 8 metrech čtverečních.
Po zábavě na „tržnici“ jsme se přemístili na ostrůvek, kde vyrábí nudle „Hủ tiếu“. Nejsou to námi známé nudle Bún nebo Phở, tenhle druh nudlí je velice oblíbený na jihu Vietnamu. Bylo asi poledne a my si dali další speciality, takže šneci, žáby a krysy. Bylo na Honzovi vidět, že s dnešním výběrem jídla zápasí a odmítá jíst šneky.
Život v téhle oblasti byl dost klidný, žádný spěch, jen to horko! Po deltě Mekongu jsme se mohli dostat i do Kambodže pomocí speed boatu, ale to snad jindy. Opouštíme Mekong a jedeme busem zpět do Saigonu, navštívíme ještě gotickou katedrálu Notre-Dame (Nhà thờ đức bà), hlavní poštu (Bưu điện trung tâm), nejvyšší budovou Saigonu krásný mrakodrap Bitexco Financial. Jih Vietnamu byl bývalou francouzskou kolonií za doby Napoleona II, proto zde vidíme vliv evropské kultury – konkrétně křesťanství. V Saigonu je více kostelů než v Hanoji. Večer jsme si dali před hotelem pár čepovaných piv a šli v rozumný čas spát, abychom nezaspali zítřejší let do Da Nangu.
Čtěte dále a nechte se inspirovat
